Z historie letectví: Závodní včela – Granville Brothers Gee Bee Supertsporter R-1

13. srpna 1932 poprvé vzlétlo závodní letadlo, které milovníky aviatiky okouzluje dodnes. Hvězda rychlostních závodů i závodů mezi pylony, superstar Zlatého věku letectví, Gee Bee Model R. Navrhli a postavili je v Granville Brothers Aircraft ve Springfieldu v Massachussetts. Odtud i jméno letounu. Gee Bee. Granville Brothers. Bratrů bylo pět – Zantford, Thomas, Robert, Mark a Edward. Model R, nejslavnější stroj, který vzešel z jejich továrny, byl výsledkem spolupráce s konstruktérem Howellem „Pete“ W. Millerem. Červenou a bílou barvou jeho vzhled dotvořil malíř George Agnoli.

Krása je v oválu

Při pohledu na Gee Bee Model R se mnohým zdálo, že takové letadlo snad ani nemůže vzlétnout. Mělo velmi zvláštní konstrukci. Drak byl v podstatě postaven kolem mohutného motoru Pratt and Whitney „Wasp“. Silný, masívní trup byl doplněn nízko posazenými jednoplošnými křídly. Tvar slzy, jejíž nejširší bod byl v místě nasazení krátkých, širokých křídel, poskytoval tomuto stroji aerodynamickou výhodu a umožňoval pilotovi provádět extrémně ostré zatáčky, aniž by ztratil výšku. Posazení kokpitu hodně dozadu, těsně před vertikální stabilizátor, nabízelo mimořádně široké zorné pole, které umožnilo pilotům prolétávat velmi těsně kolem pylonů používaných při závodech. Zmíněné výhody ale byly současně komplikacemi – i pro ty nejschopnější letce bylo pilotování Modelu R Gee Bee velmi náročné. James „Jimmy“ Doolittle, pilot, který se později, za druhé světové války, proslavil náletem na Tokio, schopný byl a neznal strach. Nebo se jej naučil dobře zvládat a nepřipouštěl si riziko. Když mu bratři Granvillové nabídli, aby v kokpitu jejich stroje ve slavných národních leteckých závodech Thompson Trophy zastoupil zraněného pilota Russella Boardmana, neváhal ani vteřinu a šel do toho, přestože se „včelkou“ neměl žádné zkušenosti. Bratři si uměli vybrat. 5. září 1932 Jimmy Doolittle Thompson Trophy vyhrál a navíc vytvořil nový světový rychlostní rekord letadla s klasickým podvozkem – 476 km/h. Zmínka, že šlo o letadlo s klasickým podvozkem, je na místě. Specializované závodní hydroplány tehdy dosahovaly mnohem větších rychlostí. Např. Macchi MC72 se mohlo chlubit více než 700km/h. Doolittle, kterého vítězství v Thompson Trophy vystřelilo na vrchol popularity, nadšeně prohlašoval: „Je to nejsladší letadlo, jaké jsem kdy pilotoval. Granvillové dělají nejlepší a nejrychlejší letadla v Americe.“ Nejrychlejší ve své době „včelky“ bratří Granvillů byly, ale také velmi nebezpečné a jen málokdo je uměl ovládat tak, jako Doolittle. I přes úpravy stroje se havárie množily. Řada pilotů zahynula, i jeden z bratrů – Zantford „Grannie“ Granville. Po páté tragické nehodě bylo rozhodnuto. V roce 1933 byla výroba závodních letadel Gee Bee ukončena. O rok později továrna vyhlásila úpadek.

Znovu do vzduchu

Fanoušci „včelek“ ale nezapomněli. V roce 1991 dostali R-sérii Gee Bee zpět do vzduchu Delmar Benjamin a Steve Wolf. Vybudovali repliku Gee Bee R2 a 23. prosince téhož roku ji představili veřejnosti. Benjaminovy letecké show v kokpitu „včelky“ dokázaly, že letadlo je plně ovladatelné, schopné přesné akrobacie a velké rychlosti. S replikou Gee Bee R2 k nadšení návštěvníků leteckých přehlídek Benjamin bravurně létal až do roku 2002. A bez nehody. Najdou se tací, kteří tvrdí, že valná většina nehod Modelu R1 byla způsobena chybami pilotů či dodatečnými úpravami, které bratři Granvillové neschválili. Ať už mají pravdu, nebo ne – podsaditá včelka bratří Granvillů – Gee Bee Model R zůstane jedním z nejslavnějších závodních letadel zlaté éry leteckých závodů. A bratři Granvillové, přestože během šestileté existence své továrny se dvanácti zaměstnanci postavili pouhých čtyřiadvacet letadel, budou navždy mít své místo v historii, kterou psali báječní muži (a ženy) na létajících strojích.