Z historie letectví: Přes překážky ke hvězdám – životní příběh Wileyho Posta

Wiley Post byl ve 30. letech minulého století jedním z nejslavnějších pilotů světa.

Němec Ernst Udet, slavný letec, si Wileyho Posta cenil víc než Charlese Lindbergha, který jako první přeletěl Atlantský oceán: „Wiley Post byl, podle mne, nejlepší pilot všech dob. Dokázal nejen neustále přinášet nové nápady, ale také je uplatňovat v praxi. Byl tím nejpokrokovějším a nejodvážnějším mužem, jakého letectví kdy poznalo.“

Wiley Post, synek chudých pěstitelů bavlny, se narodil 22. listopadu 1898 v Grand Saline na východě Texasu. Bylo mu pět, když se rodiče přestěhovali na farmu do Garvin County v Oklahomě. A bylo mu patnáct, když ho vzali na farmářské trhy do blízkého Lawton County, kde se konala i letecká show. Když Wiley sledoval, jak odvážní muži na strojích Curtiss-Wright elegantně brázdí oblohu, rozhodl se stát pilotem a přihlásil se na leteckou školu (Sweeney Automobile and Aviation School) v Kansas City. A stal se zázrak. Kluk, kterého škola nebavila a který jen s odřenýma ušima dokončil šestou třídu, měl náhle skvělé výsledky v matematice a přírodních vědách. Let letadlem, jako by měl v krvi a netrvalo dlouho a Wiley obdržel pilotní průkaz. Už věděl, co chce a dělal všechno pro to, aby si splnil sen. Začala první světová válka a Wiley, toužící se stát pilotem americké armádní letecké služby (USAAS), na sobě tvrdě dřel ve výcvikovém táboře. Jenže válka skončila dřív než jeho výcvik a armáda už Wileyho nepotřebovala. Vrátil se domů  a začal pracovat jako pomocný dělník na ropných polích.  Mizerně placená, vyčerpávající práce a ztracené naděje, že by snad kdy mohl létat, se na něm ale podepsaly. Wiley začal zlobit. Období, na které později nerad vzpomínal, skončilo ozbrojenou loupeží. Wiley byl chycen a odsouzen na deset let. Naštěstí si, vzhledem k dobrému chování, odseděl jen rok. A začala se psát druhá kapitola jeho letecké kariéry. Wiley začal účinkovat jako parašutista a později i pilot v létajícím cirkusu a pomalu si vydobyl pověst skvělého pilota.

Na ropných polích ale pracoval dál. Šetřil peníze, aby si mohl koupit vlastní letadlo.  Stalo se to dříve, než čekal, a způsobem, jaký si rozhodně nepřál. V roce 1926 si při havárii na ropných polích vážně zranil levé oko a přišel o ně. Za odškodné si koupil svůj první stroj se kterým létal třeba se zásilkami nebo vozil klienty na vyhlídkové lety. Letecké asociaci ani zákazníkům zřejmě nevadil jednooký pilot. Právě naopak. Páska přes levé oko se stala Wileyho obchodní značkou a jeho letecké schopnosti a družná povaha mu vynesly výhodné známosti. Jeho přítelem se stal slavný americký komik a moderátor Will Rogers a olejář F. C. Hall si Wileyho najal jako svého osobního pilota. V roce 1930 Hall koupil jednomotorový letoun Lockheed 5C Vega, pojmenoval jej po své dceři Winnie Mae, a dovolil Wileymu účastnit se s ním leteckých závodů. Vybral si dobře.  Ještě v témže roce, 23. srpna 1930, Wiley vyhrál National Air Race Derby – závod z Los Angeles do Chicaga, v čase  9 hodin, 8 minut a 2 vteřiny.

O necelý rok později, 23. června 1931, se Wiley s australským navigátorem Haroldem Gattym na stejném stroji vydali na cestu kolem zeměkoule.  Vrátili se 1. července, poté, co v kokpitu jednomotorového jednoplošníku absolvovali cestu dlouhou 24. 903 kilometry v rekordním čase 8 dní, 15 hodin a 51 minut. Jejich přijetí doma bylo velkolepé. Prezident Herbert Hoover je pozval na oběd do Bílého domu, v New Yorku je vítaly tisícihlavé zástupy šílících fanoušků, americká Letecká obchodní komora na jejich počest uspořádala banket v hotelu Astor. A napsali knihu Kolem světa za osm dní, k níž úvod napsal Will Rogers, známý herec, humorista a novinář.

Wiley ovšem nebyl spokojen. Zlé jazyky tvrdily, že na úspěchu letu má mnohem větší zásluhu zkušenější Gatty a uražený Wiley se rozhodl uskutečnit nový oblet Země, tentokrát sám.Důkladně se připravil. Od Halla koupil „Winnie Mae“ (mimochodem, tento Lockheed 5C Vega byl mezi americkými aviatiky velmi oblíbený, létala na něm i Amelia Earhartová), od americké armády získal novinku, systém rádiového zaměření, a od společnosti Sperry Gyroscope Company další – Mechanického Mikea, prototyp autopilota, který dokázal udržet letadlo v zamýšleném směru. 15. července 1933 Wiley Post odstartoval z newyorského letiště Floyda Bennetta. Šest let po Charlesi Lindberghovi sám a sám přeletěl Atlantský oceán, přistál v Berlíně, kde opravil zlobícího Mechanického Mikea, a přes Rusko, Aljašku a Kanadu se 22. července vrátil do New Yorku. Po sedmi dnech, 18 hodinách a 49 minutách. Svůj tři roky starý rekord dosažený s Gattym překonal o jednadvacet hodin. Tentokrát už nikdo nemohl tvrdit, že úspěch  nepatří jemu. Naopak. Na letišti v New Yorku ho po příletu vítalo padesát tisíc jásajících lidí.  A proslulý pilot a konstruktér a podnikatel Howard Hughes později prohlásil: „Let Wileyho Posta zůstane  tím nejvýznamnějším letem v historii. Nikdo ho nepřekoná. Dokázal to sám.“ Dlužno říci, že Wiley měl „pomocníka“. Klíč na provázku. Provázek si přivázal na prst jedné ruky, klíč držel v druhé. Věřil, že kdyby během letu únavou usnul, padající klíč by ho trhnutím za provázek probudil.

Wiley Post, pilot s páskou přes oko, zemřel 15. srpna 1935. V kokpitu letadla, které si sám postavil. Použil trup letounu Lockheed Orion a křídla z modelu Lockheed Explorer. Protože chtěl mapovat Aljašku s mnoha vodními plochami, vybavil letadlo plováky. Bohužel, použil plováky určené pro větší stroj a jeho letadlo bylo „těžké na nos“.  To se Wileymu stalo osudným.  Během prvního letu, při němž ho doprovázal v té době už jeho dobrý přítel  Will Rogers, který chtěl o cestách po Aljačce psát do novin, havaroval. Letoun dopadl ve velké rychlosti na hladinu a oba muži byli na místě mrtvi. Wileymu Postovi bylo pouhých šestatřicet let.