Jak se řídí vrtulník

Asi každý už alespoň jednou nahlédl do kabiny vrtulníku. Na první pohled oproti letadlu žádná změna. Pedály, knipl a klapky. S pedály a kniplem to je vcelku podobné, jenom ta páka „klapek“ má na sobě ještě rukojeť plynu, podobnou jako na motorce. Je to totiž páka kolektivního řízení rotorových listů, zkráceně „kolektiv“. Ta, jak je z názvu zřejmé, ovládá úhel nastavení rotorových listů. Tedy, pokud za ni pilot zatáhne (zdvihne), zvětší se úměrně jejímu pohybu i úhel listů rotoru. Všech (obou) stejně. Taková změna při roztočeném rotoru tedy bude mít za důsledek větší vztlak na listech a snahu vrtulníku stoupat. Bez vlivu na směr letu. No, a protože zvětšený úhel listů samozřejmě více zatíží motor, je tam ta rukojeť plynu, aby mohl pilot jeho výkon upravovat. Je to poměrně náročné na koordinaci a proto mají modernější vrtulníky automat, který výkon upravuje sám. Vzhledem k tomu, že se při tom pohybuje automaticky i onen ovladač plynu, nesmí být pilotní žák v takovém stresu, aby mu svojí křečovitě sevřenou rukou pohyb znemožňoval. Pak by se totiž do stresu zřejmě rychle dostával i instruktor. Dalším ovladačem, který pilot svírá PO CELOU DOBU, KDY JE ROTOR V POHYBU je to, co připomíná knipl z letadla. Tady jde ovšem o páku cyklického řízení nastavení rotorových listů, z praktických důvodů pojmenovanou „cyklika“. Její pohyb v rukou pilota je celkem jednoduchý, netoliko popis toho, co se při jejím pohybu odehrává. Dokud je tato páka uprostřed, bude i úhel nastavení po obvodu rotorového disku stejný. Takový vrtulník by se nepohyboval vpřed. Pokud jej chceme k dopřednému pohybu přimět, musíme pákou dopředu pohnout. V tu chvíli se listy rotoru v okamžiku kdy protínají zadní polovinu kružnice nastavují na větší úhel náběhu než při polovině přední. Tedy CYKLICKY se mění jejich úhel nastavení. Díky tomu bude mít rotorový disk tendenci se klonit kupředu a výsledkem bude dopředný pohyb. Ke stejným jevům pak samozřejmě dochází kdykoliv zacházíme s cyklikou do ostatních směrů, s odpovídajícími změnami nastavení listů tímto směrem. Pokud jsou uvedené věty nesrozumitelné, pak se omlouvám ale lépe sepsat se mi to nepodařilo. Srozumitelněji by asi ovládání vrtulníku popsal svobodník Halík z Černých baronů: „No prostě, Jasánek, dyž s tou cyklikou hnete dopředu, tak to taky dopředu poletí. A dyž s tim hnete dozadu a nebo do stran, tak to poletí dozadu a nebo do stran. Jasný? A jestli s tim budete hejbat sem a tam jako splašenej, tak s váma ten krám spadne a pak vám já, nebo tadydle soudruh kapitán nakopeme prdel! Jasný?“ A měl by vlastně pravdu. Ohledně směru letu, tedy vlastně spíš „směru kam právě míří nos vrtulníku“ – ten se ovládá pedály nohou. Stejně jako v letadle, ovšem zde ovládá pilot úhel náběhu vrtule vyrovnávacího rotoru. Lidově ocasní vrtulky. Nikoliv její otáčky. Ty jsou napevno spojeny hřídelí s převodovkou a nosným rotorem. Je zajímavé sledovat, jak rozdílně se dokáže vrtulník chovat při ofukování větrem z rozdílných směrů. Takové dosedání se zadním větrem je obtížné až nebezpečné a i zkušení flígři si raději vrtulník otočí proti větru. A ještě jedna informace, která se může hodit každému, byť by i vrtulníkem nechtěl letět. Většina vrtulníků západní výroby má sedadlo pilota vpravo. Oproti tomu ruské stroje, mívají řízení vlevo. U lehkých vrtulníků je to z důvodu vyrovnávání momentu rotoru. Proč je to potom i u velkých a těžkých, kde hmotnost pilota už nehraje roli nevím. Zřejmě proto, že na to piloti budou už navyklí ze základního výcviku. Tak už se těšíme. Váš pilot Michal