Posázavský Pacifik ze vzduchu: Vyhlídkový let krajem trampů a romantiků

Už skoro týden si můžete na našich stránkách pořídit vyhlídkový let letadlem z Prahy, který jsme nazvali “Velký jižní okruh – Posázavský Pacifik a meandry Vltavy.” Tento let, během kterého můžete zažít i řízení letadla je zajímavostmi doslova nabitý a je to tak perfektní dárek pro každého romantika, šotouše/příznivce železnice, architektury, historie, přírody, vojenství… Jak už název napovídá, hlavní inspirací pro tuto novou trasu bylo kopírovat trať Posázavského pacifiku, který se vine “jako ocelová nit” Posázavím. Posázaví je nádherný kus české krajiny. Je to z velké části stále ještě divočina ozdobená rozervaným kaňonem řeky, hučícími peřejemi a skalnatými úbočími. Dlouho to byl kraj dřevorubců, vorařů a kameníků, které živily les, řeka a lomy. A také pytláků, protože v lesích byla spousta zvěře. Na konci 19. století nastal zlom. Krajinou se pomalu, pomaličku začal plížit drak…

Trampové objevují Posázaví

“Posázavský rychlovlak šine si to jako drak. Šine si to po hrázi, za měsíc tam dorazí…” Tuhle písničku v roce 1931 nazpíval na gramofonovou desku trampský sbor Settler´s Club. Stala se bezmála hymnou všech trampů, kteří tehdy každý víkend vyráželi z Prahy do přírody. Pod širák. Ve vší počestnosti. Trampové se totiž chovali velmi mravně. Museli. Nařizoval jim to zákon zvaný “Lex Kubát” – podle ministra, pana doktora Kubáta, který dbal na to, aby spolu ve volné přírodě nepobývaly nesezdané páry. Četníci na dodržování zákona bedlivě dohlíželi a trampové, kteří si zákonů vážili, se podvolili. V rámci dobrých vztahů s policií a starosty posázavských obcí se u táborových ohňů také nepil alkohol. Prý😊 Osobitou módu si ale trampové vzít nenechali. Nosili okované šněrovací boty, tzv. kanady, později půllitry. Za širokými opasky na bytelných kalhotách měli v pouzdře nůž, hruď jim halily kostkované košile a hlavu zdobily širáky styl Divoký Západ. Právě tito trampové, milující knihy E. T. Setona a Jacka Londona, dali Sázavě jméno Zlatá řeka a lokálce, která se místy velmi znaveně a udýchaně vlekla podél ní, název Posázavský pacifik. (Na Vltavu, podél jejíhož toku trať začínala, nevděčně pozapomněli.) A zmíněná poněkud posměšná písnička zněla každou sobotu odpoledne a neděli večer vlakem a bujarý zpěv stovek hrdel v doprovodu sladkých dřev se odrážel od úbočí skal. Trampy určitě netrápilo, že netuší, že na počátku jejich milovaného “posázavského draka” byla řepa. Obyčejná cukrová řepa. Cukrovka.

Stavba železnice

Nejstarší částí nejslavnější české lokálky je totiž úsek Praha-Vršovice – Modřany. V roce 1882 jej vystavěla Česká obchodní komora jako vlečku k modřanskému cukrovaru. Říká se, že prvnímu vláčku s devíti vagóny, který do Modřan dorazil, se dostalo nevídané pocty. Blažený ředitel cukrovaru prý jeho lokomotivu objal a políbil. V Modřanech trať končila a okolní obce jen smutně přihlížely tomu, jak železnice cukrovaru a jeho majiteli prospívá. Toužily mít ji také. Deset let marně, ačkoli starostové žadonili a uctivě jednali s kdekým. Pak se ale spojili lesmistr Marek z Konopišťského panství, starosta Walter ze Zbraslavi a benešovský advokát Živný, založili “Družstvo pro vystavění železnice z Modřan do Čerčan a na Dobříš”, vypracovali projekt dráhy navazující v Modřanech na tu současnou, požádali Vídeň o koncesi, dostali ji a pustili se do díla. Už v roce 1897 byly do provozu uvedeny první tři úseky. Zbývalo postavit nejobtížnější část Jílové – Vrané nad Vltavou s přímo vražedným úsekem Petrov – Kamenný Přívoz, tvořeným převážně skalnatými srázy a hlubokými roklemi. Dělníci vyzbrojení jen krumpáči, lopatami, motykami, ocelovými sochory, ručními kolečky a trhavinami vytvořili skutečně mistrovské dílo. Posázavský pacifik si to tudy šine odvážnými skalními zářezy, po vysokých náspech a mostech, řadou tunelů. Občas supí i sedmdesát metrů nad řekou. Jiná situace vlak odklonila od řeky mezi Týncem a Čerčany. Tam byla totiž trať záměrně odkloněna od řeky, aby byla blíže lomům konopišťského následníka rakousko-uherského trůnu. A tak byl přes Sázavu postaven železniční most, vlak přejel na smutný druhý břeh a místo krásnou, mírnou zelení supěl vcelku pustou a nezáživnou krajinou. Ale kdo by odmítl přání Františka Ferdinanda😊 Jen tak na okraj – kámen z peceradského lomu byl mnohem později použit i na stavbu megalomanského Národního památníku v Praze na Žižkově. Za to už ale rakousko-uherský následník nemohl. Za druhý odklon od řeky zase mohl spor Jílového, ležícího tři kilometry od řeky, s Kamenným Přívozem, přes jehož území měla trať vést. Obě města chtěla mít nádraží co nejblíž. Hádala se, hádala… Jílové nakonec zvítězilo, i když to bylo spíš Pyrrhovo vítězství. Trať se posunula a Jílové získalo svou zastávku na severním okraji Kamenného Přívozu. Kilometr od řeky, dva kilometry od města. Stálo je to sto tisíc zlatých, protože kvůli této odbočce musela být trať vedena skrz skalní masivy a znovu překonávat rokle. Ale tvrdohlavosti jílovských vděčíme za jedinečnou architektonickou památku. Nad nejhlubší roklí zvanou Kocour se klene úžasný, téměř sto jedenáct metrů dlouhý kamenný viadukt vysoký jednačtyřicet a půl metru, tedy jen o metr nižší než pražský Nuselský most, se sedmi ladnými a velmi fotogenickými oblouky. Na počátku 20. století byla trať Praha-Čerčany předána veřejnosti. Řece sice vzala voraře, ale kameníci a dřevaři zažívali rozkvět. Do roku 1903 se trať protáhla až do Světlé nad Sázavou a mohla se pyšnit délkou 157 kilometrů, třemi ocelovými a pěti kamennými mosty, bezpočtem menších mostů a můstků a šestnácti tunely. Vlaky tažené dýchavičnými parními lokomotivami začaly do romantické posázavské krajiny vozit první trampy. Trati prý také vděčíme za stavbu přehrad zbudovaných v její blízkosti. První měla být v Kamenném Přívozu, ale tomuto plánu stálo v cestě sanatorium v Prosečnici. Zato vznikly jiné – ve Vraném, za války ve Štěchovicích a po válce na Slapech.

Letecká stopa na železnici

Let letadlem z Prahy Letňan Vám nabídne pohled i na ústí tunelů, které mají s historií letectví mnoho společného. Posázavský pacific totiž sehrál významnou roli i za druhé světové války. V červenci 1942 bylo pět jeho tunelů provrtávajících skalní masivy mezi Vraným a Jílovým – skochovický, libřický, havelský, pikovický a jílovský – proměněno na dílny závodu Avie Letňany. Tunely byly opatřeny zvláštními uzávěry, aby byly chráněny před napadením leteckými bombami. Kolejnice byly ponechány, vnitřek teplovzdušně vytápěn. Postupně sem bylo přivezeno patnáct set nuceně nasazených dělníků, údajně převážně Moravanů, kteří tu až do konce války v přísném utajení vyráběli součástky do německých raket V-1 a V-2 a stíhaček ME-262. Oblast byla bedlivě střežena, ale množství dělníků ubytovaných v provizorních barácích ve stanici Luka pod Medníkem a u zastávky Libřice nemohlo uniknout pozornosti okolí. V květnových dnech 1945 se tu objevili sovětští vojáci a oblast uzavřeli… Posázavský pacifik má zkrátka svá tajemství. Ale hlavně spoustu krás, které lemují jeho trasu. Některé z nich jsou bohužel zarostlé zelení, jiné se kolem okének mihnou tak rychle, že si je člověk ani nestačí vychutnat. Při pohledu z okna možná kdekdo závidí ptákům, vznášejícím se mezi lehkými obláčky nad tou nádherou a touží být na jejich místě, nechat se unášet vzdušnými proudy a kochat se krásou Posázaví. Ale proč závidět? Stačí nastoupit do letadla, pohodlně se usadit a připravit se na jedinečný zážitek. A pokud Vám jen pasivní let nestačí, s námi si můžete cestou vyzkoušet i pilotování letadla.

Jaké pohledy vám nabídne vyhlídkový let?

Jakkoli skvělý je Posázavský pacifik, zbytky keltského hradiště na Zbraslavi z jeho oken neuvidíte. Z letadla ano, stejně jako okolí trasy a celkový pohled na trať. U Vraného nad Vltavou si můžete prohlédnout vysílač Cukrák a nejstarší přehradu Vltavské kaskády, postavenou ve 30. letech minulého století. Při průletu nad Lešany spatříte vojenskou techniku z Muzea vojenských vozidel a budete si tak moci představit, jaké to asi bylo být „hloubkařem“ a zjistit jak účinný je maskovací nátěr po třiceti letech šisování na slunci:-) Za Skochovicemi trať Pacifiku odbočuje po mohutném železném mostě přes Vltavu do Měchenic a dál do Dobříše. Vidět most po kterém jedete dost dobře nejde, z letadla už je to jiná. U Davle vás okouzlí soutok temné Vltavy a zlaté Sázavy. Možná postřehnete i malý ostrůvek, na němž kdysi stával klášter. Za Davlí se trať zvedá. Právě v této chvíli začíná úsek, díky kterému si lokálka vydobyla přezdívku Posázavský pacifik. Před vjezdem do stanice Luka pod Medníkem supí vláček po úbočí rozlehlého údolí. Na jednom ze svahů můžete zahlédnout skalní útvar “komín” s křížem na vrcholku. Kousek před Jílovým se můžete obdivovat už zmíněnému Žampašskému viaduktu přes údolí Kocour, nejvyššímu železničnímu mostu u nás. Dole u řeky pak budovám dolu a bývalé továrny PAL Žampach. Můžete se pobavit pohledem na jílovskými měšťany vyvzdorované nádraží vzdálené dva kilometry od města a prohlédnout si plicní sanatorium v Prosečnici a jeho rozlehlý park. Kamenickou historii kraje připomene žulový lom s vlečkou v Krhanicích. U Týnce spatříte trosky hradu ze 13. století se zachovalou věží a rotundou. A třeba zahlédnete i kruhovou vilu bývalého továrníka a zakladatele firmy na motocykly JAWA Františka Janečka, která stojí u silnice na Podělusy. Podél toku Sázavy se dostanete až na Zbořený Kostelec. Zřícenina hradu z poloviny 14. století nabízí pěším turistům krásný výhled do kraje. Tomu vašemu z letadla se ovšem nevyrovná. Písničkou jsme začínali, písničkou skončíme. S trochou nostalgické vzpomínky na doby, kdy vlaky tahaly parní lokomotivy a mládenci tak rádi lovili dívkám, neopatrně se vyklánějícím z okének, z očí saze. Tuhle s názvem Sázavský pacifik v roce 1944 nahrála na desku Ultraphonu skupina Nezbední bakaláři. Mravokárný zákon pana ministra Kubáta už se zjevně přežil. “Sázavský rychlovlak vyhlíží jako drak, když cestou ztrácí páru. Nám to však nestačí a každý zatlačí, vždyť jedem nejmíň v páru”. Hezký let. Bez sazí.